Antonín Železo, kruhová cihelna, mlýn a hotel

Mladší bratr hudebního skladatele Bedřicha Smetany Antonín byl sládkem v Novém Městě nad Metují v letech 1846–1868. V roce 1862 zakoupil Antonín v Krčíně výsadní hospodu čp. 69 s hospodářstvím a když v roce 1868 zrušil pronájem pivovaru, odstěhoval se s rodinou do Krčína. V roce 1874 krčínský majetek prodal rodině Železově a odstěhoval se.

Výsadní hospodu zakoupili Antonín a Barbora Železovi. Syn Antonín hostinec restauroval a zřídil zde sál. Tak započala slavná léta vyhlášeného hotelu Železo (Žižkovo náměstí čp. 69). Blízká příbuzná manželů Valáškových, kteří hotel provozovali za 2. světové války a krátce po ní, o hotelu napsala: Maminka na tehdejší období vzpomíná jako na těžké válečné, ale po jejím skončení také veselé při plesech a zábavách, které se ve velkém sále hostince v 1. patře konaly. Při nich se, mimo jiné, také přednášely zrýmované příběhy obyvatel Krčína, které se v tom roce udály a bývalo při nich veselo. Hrála se tam např. opereta Okolo rybníka, ve které dokonce maminka účinkovala.

Majetek Železovy rodiny spravoval Antonín Železo st., který byl mimo jiné členem obecního zastupitelstva. Kromě hotelu vlastnil Antonín Železo st. statek, tj. velké hospodářství čp. 47, krátce kolem roku 1880 tzv. Špatenkovský mlýn (později mlýn Černých) a od roku 1888 kruhovou cihelnu. Podle Jana Klose si už v roce 1589 nechalo Nové Město  v této cihelně pálit cihly na stavbu nové školy na náměstí. Potřebný kámen, a sice čtrnáct hromad po dvou kopách grošů míšenských, poskytly lomy krčínské. Cihly dala obec páliti svým nákladem v cihelně nad Krčínem – nyní cihelna Železova. V roce 1919 dodávala elektrárna Městyse Krčína do cihelny Antonína Železy motorový proud za 26 haléřů za 1 kWh, od počátku roku 1929 byla stanovena jednotná cena pro kruhové cihelny na 1,40 Kč. V roce 1927 byla postavena nová elektrická síť ze Železovy cihelny do Vladivostoku.

Rodinu připomíná místní jméno Železova louka, kde kruhová cihelna stávala.  Louka bývala v zimě zaplavována vodou z Janovského potoka a získával se z ní led. Jeho těžení a uskladnění se nazývalo ledování. Ledová kra se buď vyřezala dlouhou pilou nebo se vysekala sekerami. Ledování byla za mrazivých dnů velmi obtížná práce. Led se sekal silný asi 12 až 15 centimetrů na tabule tak velké, aby se mohly pomocí háku vytáhnout z vody. Odtud se odvážely na saních nebo koňským povozem. 

V roce 1924 byly při kopání hlíny v Železově kruhové cihelně nalezeny kosterní pozůstatky z mamuta.