Franta má obdivuhodnou schopnost vidět souvislosti, a všímat si jinak nezajímavých jevů, které teprve v kontextu něčeho dalšího začínají dávat smysl. To předpokládá samozřejmě ty související jevy znát (což snad jde, když je člověk obdařen fenomenální pamětí), ale také dávat do souvislostí.

Související věcí je svého druhu jasnozřivost: opakovaně se stalo, že Franta stál u začátku rozvoje činností, které se posléze staly samostatnými disciplínami v rámci botaniky, a jejichž start by bez jeho iniciativy a investice byl obtížnější, ne-li nemožný. Byl jedním z prvních, kdo nahlédl potřebu molekulárních dat v klasické botanice, kdo prosazoval cytometrické techniky, a kdo si uvědomil, jakou možnost pro zpracování masivních dat o vegetaci představují počítačové databáze. Systematicky pracoval na vzniku laboratoří, jimž se tato témata stala náplní. Jeho jasnozřivost a zakladatelský étos nijak neumenšuje, že většinu těch věcí nakonec realizovali jiní: Helena Štorchová, Judith Fehrer, Honza Suda nebo Milan Chytrý. Velká osobnost se prostě neměří množstvím dílčích prací věnovaných jedné nebo několika tématům, ale spíš schopností vidět souvislosti v daleké perspektivě, a ve schopnosti získat pro jejich realizaci nadšené spolupracovníky. Jeho role při směrování Botanického ústavu v první dekádě po převratu je nepominutelná.