Po smrti M. Jana Husa (1415) přijali krčínští čtyři artikuly pražské, z fary vyhnali katolické kněze a obsadili faru i kostel svým duchovním. Na Vánoce 1420 pak údajně Krčín přepadl jaroměřský hejtman Hynek z Červené Hory, přičemž vjel na koni do kostela, kde kněz sloužil mši. Kněze zabil a svému koni dal napít z kalicha. V odvetu měla husitská vojska pod velením Jana Žižky vypálit katolickou Jaroměř a krvavě pomstít Krčín. Událost se dodnes často připomíná.
Na Boží hod vánoční 1420 se Hynek Z Červené Hory od špeha dozvěděl, že krčínský hrad Budín je bez vojenské ochrany a že v Krčíně je shromáždění kališníků z okolí. Hynek tedy nařídil vojenskou pohotovost s určením, že v noci vojsko vyrazí z Jaroměře… Na Štěpána – ve dvě hodiny po půlnoci – vyrazil Hynek s vojskem Úpskou branou a dále údolím Metuje ke Krčínu, kam dospěl ještě za tmy.
„Za ranní mše přitáhl houf, vedený Hynkem, ke kostelu a Hynek vjel do kostela hlavními dveřmi a dal se přímo k oltáři, kde stařičký kněz se modlil, a bil mečem do lidu bezbranného a zuřivým napadením divoké roty ochromeného tak, že kam mečem mávnul, tam klesla i oběť zachvácená v krvi k zemi…“ Dílo dovršil Hynek, když „vytrhl knězi kalich a jedinou ranou mu rozpoltil lebku… Vodou z kalicha napájel potom svého koně… Kalichem pak mršti o zem… Kostel se stal hrobem skoro třetiny obyvatelstva…“
V květnu 1421 pronikl Jan Žižka do města Jaroměře, Hynka zajal a pak předal Pražanům, kteří ho uvěznili. Hynek z vězení uprchl, ale byl brzy nato v bitce s Tábority zabit.
Události se věnuje také regionální historik Jiří Uhlíř (1937–2026) v článku Zánik a zničení kláštera augustiniánů kanovníků v Jaroměři husity v květnu 1421.
„Ve starší dějepisné i odvozené beletristické literatuře se mylně tradovalo, že vyplenění a dobytí Jaroměře bylo motivováno pomstou husitů za tzv. krvavou krčínskou řež, že totiž katolický hejtman Hynek Červenohorský v prosinci 1420 vtrhl do husitského kostela v Krčíně (dnes část Nového Města nad Metují; plebán v Krčíně je poprvé písemně připomínán k roku 1336 v Libri erectionum VIII, 138) a že zde údajně měl zabít kněze a dát pít svému koni z kalicha. Odvetou husitů měla být údajně krvavá zkáza a vypálení Jaroměře, což je účelový výmysl a mýtus pozdějších autorů, jak dokážeme argumenty.“
Uhlíř dále uvádí, že v současných husitských kronikách z 15. století se tato událost vůbec nezmiňuje, ačkoli je zarážející, že by takto významný incident unikl soudobým husitským letopiscům a kronikářům. Podle autorových rešerší se krčínská událost připomíná poprvé až v roce 1584, tedy po 164 letech v Ročence českých dějin od Prokopa Lupáče z Hlaváčova. Od něho záznam převzal Daniel Adam z Veleslavína, ale až ve druhém vydání svého Kalendáře historického (1590). První vydání ji nezmiňuje. Dále událost převzal reformační historik Havel Želanský v roce 1619, tedy až po téměř dvou stech letech.
Důvodem velké husitské ofenzivy vedené v dubnu 1421 do oblastí na východ od Prahy bylo podle Petra Čorneje jednak zajištění vítězství programu čtyř artikulů na co nejrozsáhlejším území, druhým byly bojové aktivity Zikmundových stoupenců na Kouřimsku, Čáslavsku, Hradecku a Chrudimsku. Kromě Hradce Králové tu všechna větší města stála na katolické straně. Významným opěrným bodem katolických sil byl benediktinský klášter v Opatovicích (nad Labem), v němž působila posádka, které veleli Jan Městecký z Opočna a Hynek Červenohorský z Dubé, který byl současně hejtmanem v Jaroměři.
Pražské vojsko ovládlo nejprve hrádek Toušeň nad Labem, Český Brod, tvrz Klučov, Kouřim, Kolín, Nymburk, Čáslav, Kutnou Horu, Chrudim, na přelomu dubna a května Vysoké Mýto, Poličku a Litomyšl. Teprve potom došlo na Jaroměř. Většina měst se husitským vojskům vzdala, Hynek Červenohorský se rozhodl vzdorovat. Před Jaroměří se k husitským vojskům přidal i Jan Městecký z Opočna a Čeněk z Vartenberka, bývalý nejvyšší půrkrabí. Datum pádu Jaroměře není snadné určit, buď k němu došlo v týdnu před Letnicemi, nebo, a to pravděpodobněji, o týden později, snad 15. května. Po prvním útoku husitů opustila obyvatele odvaha a začali jednat o kapitulaci a možnosti volného odchodu. Po dvou dnech bylo dosaženo dohody. Bylo dohodnuto, že husité vstoupí do města a všichni měšťané a jejich ženy se svléknou do košil a poté budou vyvedeni před hradby. Kromě snahy zabránit vynášení cenností fungoval zvolený princip jako dobře srozumitelný znak. Forma ponížení a pokání nemohla být srozumitelnější.
Ne všichni obyvatelé se dočkali milosti, některé husitští radikálové utopili nebo upálili, přičemž se zde kromě náboženského zaujetí uplatnila i národnostní rivalita. Většina jaroměřských měšťanů byli Němci. Velké škody utrpěl augustiniánský klášter, a jak již bylo zvykem, byli upáleni kněží, kteří odmítli přistoupit ke čtyřem artikulům. Pan Hynek Červenohorský byl zajat a uvězněn na Staroměstské radnici.
V polovině května husitské vojsko dobylo Dvůr Králové a vrátilo se do Prahy. Žižka ještě „spálil mnoho vsí“ kolem Opočna a Červené Hory (možná ještě během obléhání Jaroměře) a dobyl Trutnov, který se mu ale nepodařilo trvale udržet.
Jan Žižka v severovýchodních Čechách patrně neoperoval samostatně, ale v součinnosti s královéhradeckým oddílem a orebity.
Použité zdroje
Beran, Jan. (1924) Pro kalich Páně: (Za Krčín-Jaroměř): Obraz z doby husitské v pěti dějstvích. Tiskové a nakladatelské družstvo církve českosl.
Čornej, P. (2019). Jan Žižka: Život a doba husitského válečníka. Paseka.
Dvořáček, B. (1998). Nové Město nad Metují: Pohledy do minulosti. Městský úřad, Městská knihovna a Městské muzeum v Novém Městě nad Metují.
Janda Cidlinský, Bohumil. (1869). Za Krčín Jaroměř: Dějepisná novela. Pokrok.
Jakubský, F. (1969, únor 22–23). Za Krčín Jaroměř. Pochodeň, 58(45), 22 a 23. 2. 1969.
Uhlíř. J. (2006). Zánik a zničení kláštera augustiniánů kanovníků v Jaroměři husity v květnu 1421. Rodným krajem: vlastivědný zpravodaj Červenokostelecka, (33), 6–10.