Historie Krčína v datech

Nejstarší osídlení z dob mladého paleolitu (přibližně 50 000–10 000 př. n. l.) je doloženo na Dobrušsku a Novoměstsku. Jedná se o kamenné nástroje a opracované zvířecí kosti, nalezené např. v Křovicích, Pulicích a v Krčíně. Z období mezolitu pochází pouze malé množství nálezů, doklady osídlení jsou např. u České Skalice (Dvořáček, 1998, s. 14).

Pokračovatelem lužické kultury na našem území byla kultura slezskoplatěnická (900–400 př. n. l.) (Dvořáček 1998, 15-16). Osídlená oblast byla podobná jako u kultury lužické, navíc byla osídlena oblast až k ústí Dědiny do Orlice, a dolní tok Divoké Orlice (Anýž et al., 2006, s. 30). Pohřebiště slezkoplatěnické kultury jsou známé u Nahořan a Lhoty, sídliště v Krčíně a Nahořanech (Vokolek, 1989, s. 384).

Slovanská kolonizace v oblasti Nového Města nad Metují začala až na počátku 12. století. Osídlování vedlo především od Jaroměře směrem k Náchodu a dále do údolí Úpy a Metuje (Dvořáček, 1998, s. 22).

Založení tvrze a osady Krčína na místě staršího osídlení zřejmě spadá do 13. století. První písemné doklady jsou až z doby Jana Lucemburského. Osídlení postupovalo od tvrze a podle toku se postupně šplhalo na Strážnici (Dvořáček, 1998, s. 27). V některých zápisech se Krčín nazývá hradem, zejména v listě z roku 1403.
Hrad byl zničen někdy během husitských válek, již roku 1460 o něm není zmínka. K hradu Krčínu patřilo městečko Krčín s tvrzí a dvorem poplužním, Sendraž, Mezilesí, Libchyně, Nahořany, Dolsko, z části pak vsi Doubravice, Šonov, Vrchoviny a Přibyslav (Dvořáček, 1940, s. 241).

Krčín byl součástí náchodského panství vlastněného rodem z Dubé a na Náchodě.

Podle ústní tradice byla v Krčíně založena škola.

1336 – Hynek z Dubé se svými bratry Hynkem Hlaváčem na Skalici, Hynáčkem, řečeným Crh, na Vízmburku a Václavem z Dubé směnili zádušní mlýn v Krčíně s krčínským farářem Zdislavem za dva lány polí, louky a les. Tyto pozemky od té doby patřily ke krčínskému záduší.

Před rokem 1358 získal jižní část Náchodska v okolí Krčína Ješek z Potštejna a Žampachu. Tehdy zde vzniklo samostatné panství, jehož sídelním hradem byl tzv. Výrov na jižním okraji dnešního Nového Města nad Metují a městským centrem Krčín. Snad již do doby Hronovy je možné zařadit počátky Krčína na hranicích staršího sídelního území, i když je doložen jako příslušenství náchodského panství až v roce 1336 (Musil 2009, 346).

1358 – odkoupil Krčín s okolím Ješek (Jan) z Potštejna, příslušník význačného západočeského rodu Půticů. V tomto roce nadal platem ze vsi Přibyslavi kaplana Wojslava v krčínském kostele. Ješek dosazoval v Krčíně faráře ještě v roce 1366 (Musil, 2002).

1360 – Krčínské sídlo se poprvé výslovně připomíná jako tvrz, kdy na ni Ješek zajišťoval plat ve výši 40 kop grošů pro svého bratra Půtu z Potštejna, olomouckého kanovníka (Musil, 2002).

cca 1367 – Ješek se odstěhoval na Moravu a panství převzal jeho bratr Čeněk z Potštejna a Žampachu. 

Jako majitel je Čeněk doložen ještě v roce 1374 (Musil, 2002). Poté přepustil panství svému nejmladšímu bratru Václavovi.

1387 – 15. prosince panství koupil Beneš z Rýzmburka a Krčína. Beneš zemřel mezi lety 1408–1411.

Mezi lety 1408–1411 zemřel Beneš z Rýzmburka a Krčína a panství převzal Rubín z Rýzmburka.

Krčínští se přihlásili k orebitům.

Aleš z Riesenburku zemřel v roce 1442 a panství odkázal svým dvěma synům, kteří po něm zdědili i jméno. Starší syn měl poměrně velký majetek, ale dostal se do hospodářských nesnází, a proto prodal svůj krčínský podíl svému strýci Sezemovi z Rýzmburka a Jiřic.

1460 – Aleš z Rýzmburka a z Vřešťova prodal své dědictví.  Společně se Sezemou spravoval krčínské zboží také Aleš mladší, který později kvůli ostrým sporům Sezemův podíl vykoupil.

1476 – Aleš mladší z Rýzmburka vykoupil Sezemův podíl.

1484 – Aleš z Rýzmurka a Vřešťova prodal své panství (tvrz, poplužní dvůr a městečko Krčín, celé vsi Nahořany, Dolsko a Libychyně, dále části, které mu patřily v Doubravici, Šonově, Vrchovinách, Přibyslavi a Mezilesí, také patronátní práva kostela krčínského a půl patronátního práva kostela nad Šonovem za 4 862 uherských zlatých) Janu Černčickému z Kácova a Černčic, který tak spojil v jeden celek panství černčické a krčínské. Krčínu potvrdil všechna jeho privilegia, jako vybíraní cel na Strážnici a na mostě u Budína, právo várečné a další. Také z Černčic přenesl na Krčín výroční a týdenní trhy (Dvořáček, 1998, 27-28).

1488 – Odlit zvon sv. Václav. Praskl roku 1670 a dva roky poté byl přelit náchodským zvonařem Jeremiášem Schrötterem. Roku 1920 pukl podruhé a roku 1927 jej přelil zvonař Oktav Winter v Broumově. V roce 1942 byl zrekvírován.

1497 – Vladislav II. propustil na žádost Jana Černčického tvrz Krčín s příslušenstvím z manství a povolil zápis tohoto panství do desk zemských (Musil, 2002), čímž se stalo dědičným majetkem.

Z 16. století pochází krčínská zvonice.

1503 – Jan Černčický převedl z Krčína na nově založené Nové Město jarmarky a zakázal
v Krčíně všechna řemesla. Pravděpodobně proto přešli řemeslníci do Nového Města nad
Metují. Krčín musel podstoupit vše, co měl za pánů z Dubé, i privilegia královská, vybírání cla, právo várečné, tržné platy, čtyři masné krámy, chlebnici, prodej soli i plat z výsadní krčmy a krčínský most, který býval výše proti proudu pod Budínem. Na počátku 16. století byla do Nového Města přeložena i duchovní správa.

1509 – Vznik jediné dodnes dochované malované části původního oltáře krčínského kostela a dvou taktéž dochovaných dřevěných soch.

1558 – V dílně královéhradeckého zvonaře Jana Soboty byl odlit umíráček – zvon sv. Jiří – pro krčínskou zvonici. Umíráček nebyl za 2. světové války zrekvírován.

1567 – zrušena fara v Krčíně a farní úřad převeden do Nového Města.

1605 – Odlit zvon sv. Duch, největší ze zdejších zvonů vážící 1920 kg. Za 2. světové války byl zrekvírován, ale po válce se jej podařilo dohledat a 5. srpna 1945 se vrátil na své místo. 

1623–1624 Majitelem novoměstského panství byl Albrecht z Vlaldštejna. Odňal Novému Městu právo vařit pivo, krčmu v Krčíně a právo myslivosti. 

1706 Krčínští žádají o navrácení privilegií přenesených na Nové Město (Pamětní kniha městyse Krčína).

1718 – Postavena dřevěná škola.

1797 – Požár, který údajně poničil i tvrz na Budíně (Musil, 2002).

1815 – Přestavba kostela, při níž byla prodloužena loď, došlo k úpravě oken a novému zastřešení.

1864 – Purkmisterský úřad v Novém Městě nad Metují podal k c. k. okresnímu úřadu tamtéž žádost o vyloučení Krčína ze skupiny měst a městysů. Představenstvo obce krčínské podalo protest, k němuž přiložilo zjištění děkanského úřadu Města Nového Hradiště nad Metují, že ve starých listinách byl Krčín uváděn jako „městys“ – oppidum. Podepsán Pelhřím Novák, děkan. Místodržitelství království Českého žádosti novoměstských nevyhovělo.

1876 – Další úpravy kostela, při nichž vznikly dnešní kůr, novogotické západní průčelí, současný krov a střecha.

1887 – Rychnovský varhanář Amadeus Hanyš postavil jednomanuálové varhany pro krčínský kostel. 

1888 – Antonín Železo získal kruhovou cihlenu.

1890 – Krčín má 124 domů, 929 obyvatel (Ottův slovník naučný, sv. 15, 1900). Většina příbytků byly chalupy.

1897 – Antonín Rydlo založil při železniční trati Choceň–Broumov kruhovou cihelnu.

1900 – V Krčín má třítřídní školu, rozsáhlé kamenné lomy, dvě kruhové cihelny, škrobárnu, válcový mlýn, mechanickou tkalcovnu na bavlněné a lněné látky. V Krčíně i jeho okolí kvete ovocnářství. V blízkosti je panský dvůr Osma a obora Luštinec. „Krčín má starobylý gotický kostel sv. Ducha, který se již roku 1384 jako farní kostel připomíná. Z původní doby zachovalo se toliko presbyterium, kamenná křtitelnice, obraz Kristův na dřevě a vysoká věž s dřevěným roubením“ (Ottův slovník naučný. Sv. 15, s. 103).

1901 – 10. ledna bylo pozorováno jedno ze dvou nejsilnějších zemětřesení u nás. Otřesy probudily o půl čtvrté ráno obyvatelstvo nejen východních, ale také středních a severních Čech a přilehlých oblastí dnešního Polska a Německa. Pocítěny byly až ve 280 km vzdáleném Lipsku. Nejvíce byla zasažena oblast mezi Hronovem a Trutnovem, kde v důsledku zemětřesení vznikly v mnoha domech silné trhliny ve zdech, opadala omítka a padaly cihly z komínů. Vyděšení lidé vybíhali z domů, slyšeli silné dunění a hukot. Nádobí řinčelo, okna drnčela, dveře se otvíraly, nábytek se posunoval, sklenice na sebe narážely a padaly, obrazy se silně houpaly nebo spadly. Postele poskakovaly, někteří lidé dokonce z postele spadli. V dobovém tisku se také píše, že „ptáci v klecích chovaní spadli namnoze s bidélek“ a „kůň se ve stáji svalil a musel být vytažen a otřen“ (Ústav fyziky Země, PřF MU Brno, 2026).

1907 – Otevřena radnice, jejíž stavba začala v roce 1905.

1914 – Císař František Josef I. nařídil 26. července částečnou mobilizaci rakousko-uherské armády. Mobilizován byl také 9. armádní sbor litoměřický, do jehož obvodu patřil Krčín. Občané krčínští, kteří šli ve 3 hod. ráno na houby do lesů za Novým Městem, byli četnictvem vráceni domů – první poslové války, kteří přinesli zprávu do Krčína (Pamětní kniha městyse Krčína).

1923 – Představitelé městyse Krčína nechali zhotovit fotografickou dokumentaci všech jeho domů. Každý dům je přesně popsán číslem domu, jménem a povoláním majitele. 

1924 – Odhalena Žižkova mohyla v Bartoňových sadech.

1929 – Oprava kostela financovaná Josefem Bartoněm z Dobenína. 

1932 – V srpnu byl v  Bartoňových sadech umístěn památník spoluzakladateli Sokola Miroslavu Tyršovi.

1942 – Zrekvírován zvon sv. Václav. Za války byl zrekvírován i největší zvon – sv. Duch, který se ale v květnu 1945 vrátil. Umíráček – zvon sv. Jiří – rekvizice nepostihla.

1949 – Ve vyhlášce ZNV v Praze v Úředním listě č. 23 z 28. ledna 1949 bylo zveřejněno rozhodnutí o sloučení Krčína s Novým Městem, k němuž došlo již 30. 11. 1948 (Pamětní kniha Nového Města nad Metují X, s. 131).