Eva Valentová
U Janovského potoku vládl doslova sváteční klid, bublání vody ve vydlážděném korytě doplňovalo ptačí prozpěvování. Mezi kameny na březích se zatím zeleni daří málo, jen u schůdků vedoucích k vodě modrofialově kvetl popenec (jeho lístky jsou vítaným doplňkem jarních polévek a salátů) a mnohem nápadnější modrý zběhovec. Popenec dostal název podle poléhavých, až půl metru dlouhých lodyh – popínají se po zemi. Zběhovec má projímavé účinky, takže jeho jméno je opravdu přiléhavé.
Za posledním domem je javorová stráň hustě zarostlá třemi druhy javorů ve všech věkových kategoriích. Jsou zde letošní vyklíčené rostlinky, různě starý dorost mladých stromků a starší i staří velikáni. Nejmenší listy bez ostrých laloků má javor babyka, z utrženého řapíku listu javoru mléče vytéká bílá lepkavá tekutina a listy, které nemají ani jednu z těchto vlastností, patří javoru klenu. Stojí tu také stará zrezivělá dopravní značka, kterou si po svém interpretuji jako – pozor, hrboly! Značka je velice nízko u země, mám odtud zajímavou zimní fotografii. Stráň i cesta byly pokryty jen několikacentimetrovou vrstvou sněhu, která dosahovala těsně pod dolní hranu výstražného trojúhelníku, ale snímek vytváří dojem mimořádně vysokých sněhových závějí.
