Jan Ježek
… Střední Evropa před 30 000 lety. Poslední doba ledová se zvolna chýlí ke svému konci a kontinentální ledovec se díky krátkodobému teplému výkyvu (tzv. interstadiál) stáhl až do Skandinávie. Převážnou část našeho území pokrývá tzv. „mamutí step“ – ekosystém, který v současnosti asi nemá nikde na světě svoji obdobu. Díky chladnému a poměrně suchému kontinentálnímu klimatu, převažují v evropské krajině travnaté pláně s vysokou produkcí biomasy a tím pádem i s velkou úživností.
Po pláních se prohánějí početná stáda velkých býložravců z nichž největších rozměrů (zhruba jako dnešní sloni) dorůstají všeobecně známí mamuti. Díky rozměrům nemá dospělý mamut žádného přirozeného nepřítele s jednou jedinou výjimkou, kterou je člověk. Ve stopách stád se pohybují skupiny vysoce mobilních a dobře organizovaných lovců. Tato doba bude jednou označována vědeckým pojmem gravettien (u nás přibližně před 30 až 25 tis. lety) a lidé této doby budou popisováni jako lovci mamutů. Za pár tisíc let se ještě naposledy ochladí, pevninský ledovec se posune na jih a jeho předpolí se stane nehostinnou pustinou. Lidé se ze střední Evropy naposledy dočasně stáhnou na jih, aby se s postupným oteplováním, které definitivně ukončí poslední glaciál, mohli natrvalo vrátit. Ale to už nebudou lovci mamutů, protože oteplení nebude pouze dočasné a přinese rozsáhlé změny. Mamuti vyhynou (či budou vybiti) a lovci sobů a koní z kulturního okruhu magdalenienu (z období konce glaciálu a paleolitu, přibližně před 17. až 10. tis. let) se s tím, jak se bude šířit les, postupně přemění v jakési „evropské indiány“ – lovce a sběrače nové éry – tzv. mezolitu (střední doba kamenná, přibližně před 8. až 5. tis. let). Ale o tom někdy jindy…
Nejvíce dokladů a informací o životě paleolitických lovců mamutů pochází z oblastí Moravské brány a navazujících nížin – úvalů, které v rámci střední Evropy představovaly zřejmě hlavní trasu pro pravidelné sezónní migrace velkých býložravců mezi slezskými a uherskými nížinami. Archeologické lokality z této doby jako Dolní Věstonice nebo Předmostí u Přerova proslavily Českou republiku po celém světě. Zatímco Morava má z doby lovců mamutů celou řadu nalezišť, v české kotlině je takových míst poskrovnu. Výjimku tak trochu představují východní Čechy, které díky relativně snadno průchodné krajině mezi Vysočinou na jihu a sudetskými pohořími na severu, propojují Hornomoravský úval s rovinatou krajinou východního Polabí.
Naprostá většina dokladů o výskytu mamutů a jejich lovců pochází z bývalých cihelen, kde se ještě v nedávné minulosti těžily sprašové hlíny. Spraš je jemnozrnná usazenina, která vznikla hromaděním mikroskopických částeček prachu vyvátých z předpolí ledovců. Tento materiál se na vhodných místech hromadil do mocných vrstev a pokud překryl zbytky uhynulé či ulovené zvěře, došlo často k jejich zakonzervování…
… Zatím poslední nález „mamuta“ je z r. 2006 z Nového Města nad Metují. Jde o kloubní hlavici stehenní kosti, kterou nalezl místní zahrádkář, když si byl v bývalé cihelně v Krčíně nakopat hlínu. U těchto dvou posledních nálezů je pravděpodobné, že se na daném místě pohřbeny ve spraši nacházejí i zbývající části mamutí kostry a další zajímavosti čekající na odhalení. Škoda, že už se tam nekope a netěží.. Až se budu v důchodu nudit, vezmu rýč a lopatu a zkusím si nějakého mamuta vykopat! …