výpravčí, italský legionář
(*1896)
Jan Havel se narodil v Novém Městě nad Metují, ale v době zahájení světové války bydleli jeho rodiče Josef a Pavlína v Krčíně, který se tak stal jeho domovskou obcí. Zaměstnán byl jako výpravčí. K rakouskému vojsku byl odveden v roce 1915 a téměř okamžitě musel narukovat do Vysokého Mýta ke 30. zeměbraneckému pěšímu pluku, se kterým byl poslán na italskou frontu. Zde byl po necelém roce 2. listopadu 1916 zajat.
V zajateckém táboře Padula se dobrovolně začátkem dubna 1918 přihlásil do čsl. armády. Koncem května byl ve Folignu přijat ke 2. rotě 34. pluku. Dne 2. června byl zraněn na pravé noze. Naštěstí se jednalo o lehké zranění, a tak se za dva týdny vracel ke své jednotce. Ta byla mezitím zařazena jako záloha k italské divizi Vicenza. A tak Jan Havel musel cestovat do italského válečného území. Časem byl přeřazen k technické rotě 34. pluku a s touto jednotkou se vrátil 16. prosince 1918 do Čech. Zřejmě, jako mnozí jiní vojáci po návratu z Itálie, odejel do Slezska či na Slovensko bránit celistvost republiky.
Demobilizován byl Havel v září 1919 a v říjnu byl na vlastní žádost odeslán k četnictvu.
Uniformu mu mj. zdobila italská stužka medaile „Vítězství”.