Václav Černý
Jak ohromný pokrok učinilo všeobecné vzdělání školské za poslední století, je každému známo. Ale plně si jej uvědomíme teprve tehdy, můžeme-li dnešní stav srovnati se stavem minulým, jestliže se zachovaly starší zprávy. A vskutku se zachovaly zprávy velmi cenné o školství v celých Čechách z let 1790-1798. Při reformách školských, jež byly u nás zaváděny v 2. polovině 18. stol., byli jmenováni také (r. 1786) zvláštní krajští komisaři školní k dohledu na školy. Bylo jim také uloženo (roku 1789), aby navštívili každou školu a podali zevrubný její popis: počet dětí, jejich jména, stáří, náboženství, jak docházejí do školy, dále příjmy učitelovy; tento popis byl podepsán nejen komisařem, nýbrž i učitelem a správcem duchovním, zástupci obce a vrchnosti. A tyto zprávy se zachovaly. Jsou obšírné, pro kraj hradecký na př. tři velké knihy, každá o tloušťce 10-15 cm. Vybéřeme z nich několik zajímavých čísel; snad by ovšem někoho zajímala i jména tehdejších školáků z každé obce, bylo by lze uvésti také statistiku podle stáří, ale to by vyžadovalo mnoho místa; omezíme se na nejnutnější.
I v hradeckém kraji tímto způsobem visitoval školní inspektor – Jan Jakub Rössler. Visitováno bylo několik let, a postupovalo se podle panství. Na panství novoměstském, jimž začneme, byla visitace vykonána z jara r. 1790 a 1791, mimo to však se uchovaly veškeré zprávy z r. 1814 a 1815, takže můžeme srovnati také stav před válkami napoleonskými a po nich. Na tomto panství bylo tehdy osm škol: jediná farní byla v Novém Městě, lokální v Bohuslavicích, ostatní triviální: v Krčíně, Černčicích, Nahořanech, Provodově a ve Slatině; osmá škola byla soukromá, a to ve Vrchovinách, byla však založena teprve r. 1796. Z připojené tabulky je patrný počet žactva i platy učitelů, k tomu ještě několik slov o každé škole. Při číslech o počtu dětí musíme míti na paměti, že se chodilo do školy jen do 12 let, a že tedy v seznamech jsou zapsány pouze děti šestileté až jedenáctileté, kdežto dvanáctileté už v seznamech nejsou.
Škola novoměstská byla největší, neboť čítala tehdy r. 1791 celkem 149 dětí školou povinných; do toho je započtena i přiškolená vesnice Spy, v níž bylo 31 školních dětí, z těch 21 chlapců a 10 děvčat, kdežto ze 118 novoměstských bylo 63 chlapců a 55 děvčat. Ve skutečnosti však nikdy se nesešlo tolik dětí ve škole, takže stačily dobře dva učitelé: Ant. Černý a Ignác Macek. Chodilo totiž jenom 72 dětí do školy stále, tedy z celkového počtu sotva polovina; mimo to 21 dětí chodilo jen občas, ostatních 56 však nechodilo vůbec. Chodily do školy jenom děti novoměstské, kdežto ze Spů nechodil stále vůbec nikdo, a občas jedině Jan Matouš z č. 24, jemuž bylo 11 let, kdežto jeho sestra Kateřina, o rok mladší, do školy nechodila, právě tak jako ostatní sepské děti školy vůbec nespatřily. Zajímavo je, jaký byl přírůstek dětí za 23 let: r. 1814 bylo všech dětí školních 191, tedy o 42 více, a z těch bylo 94 chlapců a 97 děvčat. Ku podivu, že se nezměnil počet chudých dětí, jež neplatily školného; těch bylo 55 roku 1814 právě tolik jako r. 1791.
Z připojené tabulky je patrný počet žactva i platy učitelů, k tomu ještě několik slov o každé škole. Při číslech o počtu dětí musíme míti na paměti, že se chodilo do školy jen do 12 let a že tedy v seznamech jsou zapsány pouze děti šestileté až jedenáctileté, kdežto dvanáctileté už v seznamech nejsou.
Příjmy učitelské plynuly sice s několika míst, ale zevšad velmi slabě, jak se dovídáme k r. 1798 o příjmech prvního učitele novoměstského Ant. Černého: od kostela dostával 2 zl. 58 kr. za hudbu a 42 kr. za kostelnické služby; od vrchností 1 zl. 15 kr; od obce 3 1/2 strychu žita — po 3 zl. dělalo 10 zl, 30 kr., místo 4 bochníků chleba 18 kr., dále 71/2 sáhů měkkého dříví — po 1 zl. 6 kr. to bylo 8 zl. 15 kr., (mimo to 13 sáhů na vytápění školy), o vánocích kapra v ceně 71/2 kr. Hlavní položkou jeho byl plat z obecní pokladny 70 zl., mimo to ze školního fondu 45 kr., poměrně dost také měl z pohřbů, totiž 12 zl. Školní plat (sobotales) toho roku platilo 85 dětí, a poněvadž týdně se platilo 11/2 kr., bylo to za celý rok (počítaje 46 týdnů, tedy bez prázdnin) 97 zl. 45 kr., což bylo rovným dílem rozděleno oběma učitelům. Z každého domu (jichž bylo 224) dostával domovní příspěvek po 3 kr, což vydalo ročně 11 zl, 12 kr., o velikonocích vejce asi v ceně 1 zl. a o posvícení 4 zl. 30 kr.; o to se však dělili oba učitelé, takže na prvního učitele přišlo 8 zl. a 21 kr. Byl tudíž celkový jeho roční příjem 164 zl. 41/4 kr. Nebylo to mnoho, ale přece byl na tom lépe, nežli jeho nástupce František Podroužek; neboť ten měl r. 1814 platu 169 zl. 263/4 kr., tedy jen asi o pět zl. více než bývalo dřív, ačkoliv to bylo v době po r. 1811, kdy velikým finančním úpadkem byly peníze velmi znehodnoceny. Druhý učitel měl toho roku 113 zl. 533/4 kr.; měl celkem tytéž platy jako první učitel, jen z obecní pokladny dostával pouze 30 zl., tedy o 40 zl. méně. A poněvadž r. 1798 měl týž učitel 105 zl. 191/4 kr., měl po 16 letech a po devalvaci peněz více o pouhých 8 zl. (necelých).
Do Krčína byly tehdy (r. 1791) přiškoleny také Vrchoviny, kde vznikla škola teprve o několik let později, jak ještě uslyšíme. Jaký tu byl počet dětí i celkový plat učitelův, nebudeme dále uváděti, neboť to bylo patrno z předešlé tabulky. Za zmínku stojí, že ze všech dětí jen tři děti z Vrchovin byly nekatolické, patrně evangelické; byly však asi z jediné rodiny, tří bratři – všichni Chmelařové: Jan, Jakub a Václav. Krčínský učitel – Josef Skála se jmenoval – proti novoměstskému měl o to víc, že měl také kus pole; byly ho 2 strychy, z nichž se počítalo čistého výnosu 4 zl. Ale jiné položky jeho příjmů byly menší: ze školního fondu 38 zl. 27 kr„ z pohřbů 8 zl., dále 33/4 štr, ječmene, 34 zl. 30 kr. školného, a z koled měl 30 zl. 111/2 kr., totiž: o Novém roce (z 296 domů po 3 kr.) 14 zl. 48 kr., na sv. Mikuláše a sv. Dorotu 5 zl. 15 kr., na Zelený čtvrtek vejce – 2 zl, 33 kr., o posvícení 2 zl. 411/2 kr. a na Štědrý den v penězích i v naturáliích 4 zl. 54 kr. Rychtářem v Krčíně byl tehdy Matěj Kouba, kdežto r. 1815 byl rychtářem Jakub Cihlář a školním dohlížitelem Josef Rydlo (podpisoval se Ridlo)…
Dle kresby bývalého insp. J. Dobeše. Chodíval naším krajem po inspekcích s tužkou v ruce a zanechal nám po sobě mnoho pěkných a zajímavých kreseb. Nedávno ještě před smrtí — mně je poslal k použití. Budeme je postupně otiskovati ve sborníku, mnohé jsou svým námětem jedinečné. Insp. Dobeš byla zlatá duše. Mnozí se na něj ještě pamatujete a rádi vzpomínáte. Redakce vám bude vděčna za každou vzpomínku, týkající se jeho osoby. Míní věnovati mu v některém z příštích čísel několik řádek.