Na dnešním území Nového Města nad Metují jsou kromě novoměstského zámku, jehož dějiny jsou všeobecně známé, ještě další místa spojovaná v literatuře se středověkými šlechtickými sídly. Jedná se o zachovalé pozůstatky hradu nazývaného Výrov, ostrožnou polohu Hradiště v blízkosti vsi Libchyně, polohu zvanou rovněž Hradiště nacházející se na úzkém protáhlém ostrohu obtékaném meandrem řeky Metuje, na níž bylo v roce 1501 založeno Nové Město nad Metují, a o místo, kde měl stávat hrad údajně nazývaný Budín, které však ustoupilo železnici, takže dnes existenci tohoto objektu připomíná jen památník na úpatí železničního náspu na východním okraji předchůdce Nového Města nad Metují – Krčína. Ve výkladu dějin těchto míst se projevuje mnoho nejasností i protichůdných názorů a zcela chybí jejich zařazení do širšího rámce historického vývoje kraje na střední Metuji. Proto se dále chceme, i když často jen v podobě hypotéz, kriticky zamyslet nad dějinami zmíněných lokalit a úlohou, kterou hrála tato místa ve středověkých dějinách Novoměstska.
Mezi „novoměstskými“ hrady a tvrzemi beze sporu nejvýznačnější místo zaujímá hrad, dnes známý pod názvem Výrov. Tento objekt můžeme přiřadit k těm hradům Podorlicka, z nichž se zachovaly zbytky, ale jejich dějiny jsou téměř neznámé, jako např. hrady Dobřany u Dobrušky(1) či Výrov u Pastvinské přehrady(2). Hrad stojí východně od centra Nového Města nad Metují na západním konci skalnatého ostrohu tvořeného údolím řeky Metuje a jejího levého přítoku – Bohdašínského potoka (nazýván též Slavoňovský nebo Klopotovský potok). Areál hradu je na severovýchodě oddělen od okolí hlubokým ve skále vytesaným příkopem původně hlubokým cca 9 m a širokým cca 8-9 m. Vstupní brána byla zřejmě umístěna nad severním koncem příkopu, kde ji poskytoval ochranu skalnatý baštovitý výběžek. Nad příkopem stávala mohutná 4 m široká a 8 m vysoká hradba, která chyběla jen na západní straně, kde byl dostatečnou ochranou strmý skalnatý svah spadající do údolí Metuje. V hradním areálu jsou zachovány zbytky volně stojící čtverhranné zděné budovy – pravděpodobně věžovitého paláce, jehož vyšší patra byla asi roubená. Po dalších stavbách nejsou stopy, pokud existovaly, byly zřejmě dřevěné. Absence dalších stavebních pozůstatků v areálu hradu nevylučuje možnost, že stavba nebyla úplně dokončena(3).
Přesto, že hrad svým mohutným příkopem a hradbou představuje poměrně význačnou architekturu, o jeho vzniku a nejstarší historii dosud nic nevíme. Nejprve je nutno odmítnout údaj, který se někdy vyskytuje i v nejnovější literatuře, že Výrov se připomíná již v roce 1414, kdy odtud Hynek z Dubé a na Třebechovicích se souhlasem svého bratra Jindřicha z Dubé daroval platy kostelům v Náchodě a v Třebechovicích, neboť toto nadání se týká platů ze vsi Výravy (o. Hradec Králové), nikoli Výrova(4). Dále literatura někdy uvádí bez udání konkrétních faktů a pramene jako rok první zprávy o hradě rok 1483 (5). Za první skutečně prokazatelnou zprávu o tomto hradě je třeba považovat až údaj z roku 1503, kdy Jan Černčický z Kácova při vymezení majetků nově založeného města Nového Města nad Metují uvádí též, že městu postoupil „obec pod městem… až po most a také ten duol za mostem mezi pustým hradem a jedlinami až po starou cestu, kteráž vede ke Žďáru“(6). Další oficiální zpráva o tomto hradě pochází z roku 1527, kdy se v popisu novoměstského panství, které tehdy prodával Jan Černčický z Kácova Vojtěchovi z Pernštejna, uvádí hned za Novým Městem „Staré hrady, zámek pustý“(7). V letech 1527-1529 se v nejstarší městské knize Nového Města nad Metují několikrát připomíná „Starý hrad“, „Pustý hrad“ a „Pustý zámek“(8). V literatuře se objevil i názor, že v letech 1539-1541 hrad sloužil jako vězení, takže muselo dojít v této době k jeho opravě. Tento názor, který vznikl chybou interpretací historického textu, je nutno však odmítnout(9). Název Výrov, pod kterým je hrad znám dnes, je doložen prokazatelně až v roce 1790 v Schallerově Topografii (10). Zdá se, že ani toto toponymum nám mnoho k původu a nejstarším dějinám hradu neřekne, neboť podle našeho názoru vycházejícího z toho, že stejné jméno má i neznámý hrad u Pastvinské přehrady, jde o lidový název opuštěného hradu již neznámého jména vyplývající asi z toho, že v jeho zříceninách mohli hnízdit výři.
Jestliže k dějinám hradu Výrova až do jeho zániku písemné prameny žádné údaje nepřinášejí, je nutno při úvahách o jeho vzniku a nejstarších dějinách využít výsledků archeologických a architektonických výzkumů, které na hradě prováděli hlavně Tomáš Durdík a Pavel Bolina. Ti na základě rozboru hradní architektury a menšího souboru obtížněji datovatelné keramiky, kterou získali i další badatelé, datují existenci hradu do přelomu 14. a 15. století s možností existence ještě v průběhu 1. poloviny 15. století a s tím, že stavba možná nebyla zcela dokončena(11).
Poloha Hradiště se nachází 1 km severně od Výrova a ve stejné vzdálenosti severovýchodně od centra Nového Města na ostrohu tvořeném na severozápadě údolím Metuje a na jihozápadě údolím Libchyňského potoka (nazýván též Rezecký). Na východě souvisí areál Hradiště s okolím. Zde byl vybudován val a pře ním příkop. Toto opevnění je v terénu dosud patrné. Jiné pozůstatky stavební činnosti zde nejsou patrné. Nejnovější archeologické výzkumy tuto lokalitu zařazují jednoznačně mezi pravěká hradiště a přiřazují době kultury slezsko-platěnické. V této době Hradiště u Libchyně s protilehlým Hradištěm, kde bylo později vybudováno Nové Město nad Metují, tvořily zřejmě význačné sídelní centrum(12). Na základě těchto poznaatků můžeme tato místa vyřadit ze středověkých dějin Novoměstska, i když literatura, jak bude ukázáno níže, je někdy do této doby zařazuje. Dokonce i August Sedláček zde předpokládá existenci hradu a absenci jakýchkoli pozůstatků zdiva v této lokalitě vysvětluje využitím hradní zříceniny při stavbě Nového Města nad Metují(13). V písemných pramenech se Hradiště u Libchyně připomíná poprvé v roce 1503 v souvislosti s vymezením majetků nově založeného Nového Města nad Metují, Hradiště v místech dnešního Nového Města nad Metují se připomíná poprvé v roce 1465 v souvislosti se složitými majetkovými poměry na krčínském panství a potom i v oficiálním názvu nově založeného města, který byl Hradiště Nové Město(14).
Další z novoměstských „hradů“, nazývaný někdy v rozporu s historickou skutečností Budín, stával na východním okraji dnešního Krčína na nevysoké skalce nad levým břehem Metuje, nad jejím soutokem s Janovským potokem (levý břeh potoka, potok nazýván též Sepský nebo Ohnišovský potok) v těsném sousedství cesty (dnes státní silnice č. 14) do Dobrušky. Charakterem objektu, který v těchto místech stával a jeho rolí ve starších dějinách Novoměstska se budeme zabývat níže, zatím ho označujeme v souvislosti s prováděným popisem pracovně jako „hrad“. Celý areál tohoto „hradu“ zanikl v letech 1874-1875 v souvislosti s výstavbou mohutného železničního náspu, který překryl celou budínskou skálu i se zástavbou, která tam tehdy existovala, takže dnes již není možno blíže charakterizovat podobu tohoto areálu(15), ani provést archeologický výzkum, který by mohl upřesnit jeho historii. Areál zaniklého Budína je dnes vymezen Budínskou ulicí – úzká ulička vedoucí od východního portálu podchodu pro pěší, který byl vybudován pod železničním náspem v 80. letech 20. století, po úpatí železničního náspu do údolí k Janovskému potoku, dále posledními metry toku tohoto potoka od konce zmíněné ulice k jeho ústí do Metuje, levým břehem této řeky až k levobřežnímu pilíři železničního viaduktu a dále západní stranou železničního náspu nad hřištěm u sokolovny zpět k zmíněnému podchodu. Jedinou připomínkou existence zaniklého „hradu“ v těchto místech je kámen s dnes již obtížněji čitelným nápisem o existenci hradu Budína mezi dvěma stromy vlevo od západního portálu zmíněného podchodu a podjezdu, kterým prochází náspem zmíněná silnice. Kámen byl přivezen z Teplických skal a v uvedeném místě osazen v roce 1875 při dokončení stavby železničního náspu z iniciativy význačného regionálního historika Jana Karla Hrašeho(16).
Z hlediska toho, jak mohou pozůstatky tohoto „hradu“, v našem případě spíše již jen poloha, ovlivnit poznání jeho nejstarších dějin, je třeba říci, že místo ležící níže než okolní terén (nad Budínem se rozkládá směrem ke vsi Spům plošina zvaná dříve Na popluží, dnes v části blízké Budínu zastavěná novými vilami, která místo „hradu“ výrazně převyšuje, totéž platí i o stráních nad pravým břehem Janovského potoka i nad levým břehem řeky Metuje) a nijak výrazněji nechráněné přírodou rozhodně nebylo vhodné pro vybudování středověkého hradu, spíše zde lze předpokládat existenci méně význačné tvrze nebo dvora.
Pokud se týká názvu Budín, dávaného místům „hradu“ v Krčíně(17), je třeba zdůraznit, že tento název nemá nic společného ani se staršími dějinami Krčína ani s „hradem“, který v těchto místech stával, ani s chalupami – boudami, které později vznikly v jeho areálu(18), ale je zřejmě spojen s krčmou, která měla vzniknout již po husitských válkách v areálu tohoto „hradu“ či na jeho předhradí(19). Název Budín velmi pravděpodobně souvisí s obdobím tureckých válek, kdy se u nás začala objevovat pro pojmenování nově zakládaných osad toponyma totožná s názvy míst hrajících význačnější roli v bojích s Turky(20), a takovým místem se beze sporu po volbě Ferdinanda I. uherským králem v roce 1526 a uzavření spojenectví mezi Ferdinandovým protikandidátem Janem Zápolským a tureckým sultánem, které vedlo k proniknutí Turků hluboko do Uher, stal Budín, o který se mnohokrát bojovalo a který se nakonec stal centrem tureckého panství v Uhrách. Pojmenování krčmy stojící u důležité komunikace spojující severovýchodní Čechy s Brnem a dále s Podunajím a tureckými bojišti, tedy v místech, kudy mohly procházet vojáci či vojenské oddíly táhnoucí do boje proti Turkům nebo se z těchto bojů vracející, názvem Budín, je naprosto pochopitelné. Vazbě budínské krčmy na procházející vojáky se zdá odpovídat i vojenský motiv na výše zmíněném obraze(21). Podle hostince pak byla pojmenována i další obydlí vznikající v areálu zaniklého „hradu“. Prvním dokladem existence toponyma Budín v Krčíně je zápis v krčínské městské knize z roku 1605, kdy se připomíná mlýn „pod Budínem“, a zmínky o Budíně se pak opakují i v řadě dalších zápisů, nikdy však ve spojení se zmínkou o tvrzi či hradě(22).
Když jsme charakterizovali jednotlivé lokality na dnešním území Nového Města nad Metují, které jsou či byly považovány za středověké hrady a tvrze, a upozornili na některé nesprávné historické údaje, které s nimi bývají spojovány, pokusíme se dále ukázat jakou skutečnou roli tato místa sehrála ve středověkých dějinách kraje na střední Metuji. Východiskem je především řešení otázky, jakou roli hrál ve středověkých dějinách kraje hrad Výrov.
Hrad Výrov, ať již jeho původní jméno bylo jakékoli, je možno považovat za centrum panství, které na střední Metuji vzniklo v době vrcholné kolonizace a hrálo i důležitou roli při osidlování tohoto kraje. Vezmeme-li v úvahu výše charakterizovanou architekturu Výrova, i když rozlohou nejde o nijak rozsáhlý hrad, jen samotná hradba, či podle nejnovějších kastelologických názorů štítová zeď, a vylámání příkopu před ní představuje náročné architektonické dílo, které lze jen obtížně spojovat s méně význačnými příslušníky nižší šlechty, kteří snad měli majetky v některých vsích ve východním předpolí hradu (Blažkov, Jestřebí, Studénky, Bradla a Libchyně). Údaj o majetcích nižší šlechty v těchto místech pochází (většinou však jde jen o poddanské platy) až z roku 1459, kdy byla odúmrť po méně význačném příslušníkovi nižší šlechty z Jičínska Janovi z Mokřice v uvedených místech a dále ještě ve Vrchovinách a Sendraži postoupena králem Jiřím z Poděbrad jako manství Petrovi Kdulincovi z Ostroměře (23). Nesouhlas s tímto postupem krále Jiřího vedl k novému provolání části této odúmrti (toto provolání se týkalo již jen platů v Blažkověm, Jestřebí, Studénkách a Vrchovině a v Lužanech na Jičínsku, které s regionem, kterým se zabýváme, nijak nesouvisejí) v roce 1462. S odporem proti postoupení odúmrti Petrovi Kdulincovi tehdy vystoupil Arnošt Černčický z Kácova, který si ji sám nárokoval(24). To dokazuje, že k těmto vsím měli určité majetkové vztahy Černčičtí z Kácova, kteří v té době vlastnili Černčice nedaleko Krčína, nikoli však ještě Krčín, ale rozhodně to není důkazem, že k těmto majetkům patřil i Výrov, který by velmi pravděpodobně při jednání o majetkových záležitostech byl připomenut, připomínány jsou však jen platy ve zmíněných místech. Tedy ani údaje z roku 1459 a 1462 nelze považovat za důkaz existence nějakého ucelenějšího šlechtického majetku v okolí Výrova, jehož centrem by hrad Výrov mohl být. V literatuře takové panství předpokládá J. Jodas(25), jako jednu z možných příčin vzniku Výrova považuje existenci nějakého šlechtického statku v okolí hradu August Sedláček, aniž by blíže tuto možnost konkretizoval(26). Nejnověji zmíněné vsi u sousedství hradu Výrova jako zvláštní skupinu sídlišť, která byla k vznikajícímu černčicko-krčínskému panství připojena až v závěru jeho formování (jeho existenci však nesprávně předpokládá již v roce 1459), charakterizuje Bohumír Dragoun, aniž se zabývá otázkou, jaké bylo postavení uvedených vsí před připojením k tomuto panství(27).
Jak bylo zmíněno výše, především vzhledem k architektonickému charakteru hradu Výrova i náplni údajů z roku 1459 a 1462, se neztotožňujeme s uvedeným názorem o Výrově jako centru nějakého menšího statku nižší šlechty, ke kterému by náležely některé vsi ležící v okolí hradu. Za pravděpodobnější považujeme spojení výstavby tohoto hradu s některým význačnějším šlechtickým rodem majícím samozřejmě vztah ke kraji na střední Metuji a rovněž dostatečné prostředky na realizaci pravděpodobně dosti nákladné hradní stavby. A tím se dostáváme k hypotetickému názoru, zda hrad nevybudoval některý z držitelů Krčína a zda tedy Výrov není původním krčínským hradem, i když místo hradu je od Krčína vzdáleno vzdušnou čarou cca 1,5 km jihovýchodně a mezi Krčínem a hradem je historické centrum Nového Města nad Metují. Pro toto spojování Výrova s Krčínem se zdají svědčit následující fakta: před založením Nového Města nad Metují bylo místo hradu Výrova prakticky v sousedství Krčína, v roce 1403 prokazatelně ke krčínskému panství patřily i vsi Mezilesí a Sendraž ležící rovněž v nevelké vzdálenosti od hradu v oblasti na levém břehu Metuje(28), dále pak to, že Krčín náležel po určitou dobu příslušníkům význačného českého šlechtického rodu 14. století – rodu z Potštejna, s nimiž, vzhledem k jejich postavení v tehdejší společnosti, by bylo možno stavbu Výrova spojovat, a nakonec, i když jen velmi opatrně, údaj Václava Hájka z Libočan o tom, že hrad Krčín, který ovšem kronikář fantasticky spojuje s hermudským králem Panylem, stojí na vysoké skále, což platilo pro Výrov, nikoli však objekt na Budíně(29). I v literatuře, jak již bylo zmíněno, se rovněž setkáváme s názorem, že původní krčínský hrad nestával přímo v Krčíně. Většinou je tento hrad lokalizován na Hradiště u Libchyně. Sem kladou krčínský hrad nejen regionální historikové jako napař. Jan Karel Rojek(30) (s otazníkem), J. Jodas(31) a Jan Dvořáček(32), ale tento názor převzal dokonce i Zdeněk Boháč, když vytvořil nikdy neexistující hrad a panství Hradiště, které mělo být ve 13. století jedním z center kolonizace na středním toku řeky Metuje(33). Josef V. Šimák rovněž předpokládá existenci hradu na Hradišti, ale mělo se jednat o starší knížecí hrad (spíše hradiště), který v době vrcholné kolonizace byl vystřídán Krčínem. Z kontextu Šimákova výkladu však vyplývá, že Hradištěm nemyslí lokalitu u Libchyně, ale místo Nového Města nad Metují, které bylo původně nazýváno rovněž Hradištěm(34).
I když vzhledem k již zmíněným výsledkům nejnovějšího archeologického bádání, které zařazuje Hradiště u Libychně jednoznačně do pravěku – doba slezsko-platěnické kultury a za místo osídlené převážně jen ve stejném období pravěku je považováno i místo nazývané rovněž Hradiště, na kterém v roce 1501 bylo založeno Nové Město nad Metují(35), musíme názory zmíněných historiků o Hradišti u Libchyně či Hradišti, kde vzniklo později Nové Město nad Metují, jako místu krčínského hradu jednoznačně odmítnout, mají pro řešení problematiky vztahu Krčína k Výrovu svůj význam. Ten spočívá ve faktu, že zmínění autoři připouštějí existenci centra panství mimo dnešní Krčín a to v místě, jehož vzdálenost od Krčína se příliš neliší od vzdálenosti Výrova od tohoto místa. Určitou možnost spojování Výrova s Krčínem připouští i August Sedláček(36).
Proti spojování Výrova s nejstaršími dějinami Krčína by bylo možné uvést námitku, že pokud majitelé Krčína chtěli budovat své sídlo ve strategicky výhodné poloze, tak blíže Krčínu a strategicky lépe zabezpečený než Výrov byl zmíněný ostroh Hradiště, na kterém vzniklo později Nové Město nad Metují. Proti této námitce je však možno argumentovat tím, že tento ostroh ve srovnání s místem Výrova byl daleko větší a jeho opevnění by bylo mnohem náročnější, než bylo opevnění Výrova, a prostora pro menší hrad by zde byla zbytečně rozsáhlá. Jestliže dosud byly uváděny obecnější důvody pro spojení Výrova s krčínským hradem, pokusíme se dále zařadit tento hrad do konkrétní historie Krčína.
Vznik Krčína, který se nachází v oblasti na přechodu ze starého sídelního území, kde probíhala raná kolonizace, do podhorské oblasti osídlované až v době vrcholné kolonizace, souvisí pravděpodobně s prvními majiteli a kolonizací náchodského panství. Tento názor vyslovujeme na základě faktu, že v roce 1336, kdy je Krčín poprvé písemně doložen, byli jeho majiteli bratři z Dubé, kteří tehdy vlastnili i náchodské panství jako královské manství(37). Tato první zpráva o Krčíně souvisí se změnou nadání zdejšího farního kostela. Svědčí o tom, že Krčín byl již tehdy význačnějším místem, neboť měl farní kostel(38). Je možné, že počátky osídlení na území Krčína spadají již do doby rané kolonizace, kdy mohlo vzniknout osídlení na pravém břehu řeky Metuje v okolí dnešního farního kostela sv. Ducha, jehož nejstarší část pochází již z konce 13. století(39) a teprve později, snad v době vrcholné kolonizace, ke staršímu sídlišti přibylo směrem k východu nové pravidelné založení kolem dnešního krčínského náměstí. Vzhledem k tomu, že Krčín zpočátku nebyl centrem samostatného panství, nelze zde v době první písemné zprávy předpokládat existenci šlechtického sídla. Nelze ovšem vyloučit, že při důležité komunikaci vedoucí od Náchoda směrem k Dobrušce při jejím přechodu přes řeku Metuji v Krčíně mohlo v místech Budína již v této době existovat nějaké opevnění se strážní funkcí.
Před rokem 1358 získal Krčín blíže neznámým způsobem Ješek (Jan) z Potštejna, příslušník význačného západočeského rozrodu Půticů, jehož příslušníci přišli koncem 13. století do východních Čech z Plzeňska a zde se rozdělili na několik větví. Větev používající přídomku z Potštejna se podílela na kolonizaci oblasti v povodí Divoké Orlice, kde založila hrady Litice a Potštejn, větev používající přídomku z Dobrušky se podílela na kolonizaci kraje pod Orlickými horami na Dědině a jejich přítocích(40). Otcem Ješkovým (Janovým) byl loupeživý Mikuláš z Potštejna, který zahynul v roce 1339 při dobývání Potštejna královským vojskem. Král Jan zabavil Mikulášův majetek, ale již v roce 1341 ho vrátil jeho synům. Jejich jménem tehdy panství převzal nejstarší z nich, výše zmíněný Ješek (Jan). Nakonec od nich potštejnské panství král Karel IV. vykoupil a jako náhradu jim v roce 1357 poskytl panství Žampach. Toto panství převzal Čeněk z Potštejna, předek rodu Žampachů z Potštejna, a své sourozence zřejmě vyplatil. Z těchto prostředků asi Ješek (Jan) z Potštejna koupil Krčín(41) a zřejmě, jak bude ukázáno dále, měl vyplatit i svého mladšího bratra Půtu. Poprvé je Ješek (Jan) doložen jako majitel Krčína v roce 1358, kdy nadal platem ze vsi Přibyslavi kaplana v krčínském kostele(42).
Poněvadž zmíněný Čeněk z Potštejna patřil k význačnému šlechtickému rodu lze hypoteticky předpokládat, že právě tento majitel Krčína by mohl přistoupit k výstavbě sídla, jakým byl výše poopsaný Výrov. Krčínské sídlo se poprvé výslovně připomíná jako tvrz v roce 1360, kdy na ni Ješek (Jan( z Potštejna zajišťoval plat ve výši 40 kop grošů pro svého bratra Půtu z Potštejna, olomouckého kanovníka, jako otcovský podíl, který mu měl vyplatit a pokud by nevyplatil, měl postoupit tvrz (vysloveně uvedeno „municionem in Krczin“) olomouckému biskupovi(43§. Ješek z Potštejna vlastnil Krčín ještě v roce 1366, kdy sem dosazoval faráře(44). Později, když Ješek (Jan) přesídlil na Moravu, kde zemřel v roce 1371, převzal Krčín jeho bratr, již zmíněný Čeněk Žampach z Potštejna, který je jako majitel Krčína opět v souvislosti s výkonem patronátního práva ke zdejšímu kostelu doložen v roce 1374(45). Po Čeňkově smrti převzal Krčín zřejmě jeho syn Václav z Potštejna(46). Před rokem 1388 Václav z Potštejna postoupil Krčín Benešovi z Rýzumburka, který je v uvedeném roce poprvé doložen ve vztahu ke Krčínu(47).
Z doby panství Beneše z Rýzmburka v Krčíně pochází další důležitý údaj vztahující se k problematice šlechtického sídla v Krčíně. V roce 1403 Beneš postoupil některé platy poddaných ze Sendraže a Mezilesí poručníkům Beneše Silného z Dubé, majitele Náchoda, aby jimi mohl nadat nový oltář sv. Mikuláše v Náchodě. Potom zmíněné poddané povolal na krčínský hrad (výslovně „… in castrum Krczin“), kde jim sdělil, že budou platy odvádět k oltáři sv. Mikuláše v Náchodě(48).
Údaj o tvrzi v roce 1360 a hradě v roce 1403 by mohl být vodítkem při hypotetickém řešení problematiky charakteru sídel v Krčíně. Snad Ješek (Jan) z Potštejna si po svém příchodu do Krčína, který se uskutečnil nejdříve v roce 1357 po vyrovnání Karla IV. s dědici Mikuláše z Potštejna, nejprve vybudoval provizorní sídlo, na kterém mohl pobývat již v roce 1358 a které je označeno jako tvrz v roce 1360. Toto první sídlo Ješka (Jana) z Potštejna by bylo možno hledat ve výše zmíněném „hradě“ nazývaném Budín. Vzhledem k poloze této lokality při důležité stezce, který snad později přispěla, jak již bylo zmíněno výše, k tomu, že toto místo dostalo jméno Budín, by bylo možné hypoteticky uvažovat i o tom, že jako sídlo Ješka (Jana) z Potštejna byl zpočátku využit nějaký starší strážní objekt stávající v těchto místech při stezce již dříve. Ovšem sídlo tohoto typu šlechtici patřícímu k rodu pánů z Potštejna zřejmě nemohlo vyhovovat jako sídlo trvalé a proto záhy přistoupil k výstavbě sice nevelkého, ale pevného hradu ve strategicky výhodné poloze, ale mimo Krčína – dnešního Výrova. Zde jen poznamenáváme, že rovněž příslušníci rodu z Dobrušky, spříznění s pány z Potštejna, v této době pravděpodobně budovali nové centrum svého dobrušského panství rovněž mimo Dobrušky, u vsi Dobřan(49). Nelze vyloučit, že stavba Výrova mohla být dokončena až za dalších držitelů Krčína z rodu pánů z Potštejna, případně až za Beneše z Rýzmburka. Předpokládáme, že jeho zmíněné jednání s poddanými o nadání náchodského kostela v roce 1403 se uskutečnilo již na Výrově, když se v zápisu o něm vysloveně mluví o hradě. Tato úvaha koresponduje s charakterem výše zmíněných archeologických nálezů datovaných do přelomu 14. a 15. století. I když se objevují názory, že stavba hradu možná nebyla zcela dokončena, rozhodně jeho pozůstatky svědčí o tom, že byla v takovém stavu, aby zde majitel mohl pobývat a případně vést jednání.
O dalších událostech spjatých s osudy předpokládané tvrze a hradu v Krčíně máme pro další období, žel, jen velmi málo zpráv, které se ani přímo ke zdejšímu šlechtickému sídlu nevztahují. Po smrti Beneše z Rýzmburka před rokem 1411 a jeho manželky Kunky v roce 1415(50) převzal Krčín Benešův synovec Aleš Vřešťovský z Rýzmburka(51), později význačný představitel východočeského husitství, který se v roce 1433 stal zemským hejtmanem, a tuto funkci vykonával až do korunovace Zikmunda na českého krále v roce 1436. V počátcích husitství se většina obyvatel Krčína hlásila k Husovu učení. Proto hejtman královské posádky v Jaroměři, která byla věrná Zikmundovi, Hynek Červenohorský z Náchoda v prosinci 1420 přepadl Krčín, povraždil mnoho obyvatel a na potupení Husova učení dal údajně v krčínském kostele napít z kalicha svému koni. Nelze vyloučit, že tento útok souvisel i s tím, že syn výše zmíněného Beneše z Rýzmburka Rubín, který se měl stát pánem Krčína, patřil k Husovým odpůrcům, osobně se v roce 1415 v průvodu litomyšlského biskupa Jana Železného účastnil koncilu v Kostnici a potom se již nevrátil do Čech, neboť se zde necítil bezpečný. Proto také Krčín převzal zmíněný stoupenec husitství Aleš Vřešťovský z Rýzmburka. Útok na Krčín měl vyvolat silný odpor husitů proti jaroměřskému německému měšťanstvu a tamní královské posádce a proto v květnu 1421 byla Jaroměř obležena husitským vojskem a záhy dobyta a část měšťanů povražděna. Od té doby se stala Jaroměř jednou z hlavních základen východočeského husitství(52). Zda při útoku Hynka Červenohorského na Krčín došlo i k vypálení celého Krčína a jeho dočasnému vylidnění a případně k zničení zdejšího hradu či tvrze, jak bývá líčeno v regionální literatuře(53), je vzhledem k nedostatečnému pramennému doložení této události(54) velmi obtížné. Rovněž o dalších osudech Krčína v době husitské nemáme žádné zprávy. Můžeme jen předpokládat, že jeho tehdejší držitel Aleš Vřešťovský z Rýzmburka se vzhledem k své politické angažovanosti a blízkému vztahu k hradu Vřešťovu asi v Krčíně příliš nezdržoval.
Další konkrétní zpráva o Krčíně pochází až z roku 1460, kdy syn zmíněného Aleše Vřešťovského z Rýzmburka Aleš řečený starší Vřešťovský z Rýzmburka prodal své dědictví v Krčíně, totiž tvrz (výslovně uvedeno „municionem“), dvůr, městečko, krčmu, poddanské usedlosti a platy v Nahořanech, Dolsku a Šonově s dalším příslušenstvím svému strýci Sezemovi z Rýzmburka a Jeřic. Současně tehdy byly na žádost krále Jiřího zápisy týkající se Krčína převedeny z desek zemských do desek dvorských, neboť se jednalo o manský nikoli o dědičný statek(55). Údaj o krčmě uvedený v tomto zápisu vedle údaje o dvoře a tvrzi je možno použít k podpoře myšlenky, že snad již v této době začala být část areálu původní tvrze (poloha Budín) využívána i jako krčma při důležité komunikaci.
Sezema již v roce 1465 postoupil manský statek Krčín do zástavy Janu Tluksovi z Vrábí v hodnotě 1720 kop s tím, že o příjmy z panství se majitel a zástavní držitel podle vzájemné dohody rozdělili. Při tomto dělení důchodů se připomínají i platy vycházející z Hradiště, což je považováno za první zprávu o místě budoucího Nového Města nad Metují(56). Uvedená dohoda vedla k vytvoření nesmírně složitých právních vztahů v Krčíně, neboť Václav Tluksa (syn zmíněného Jana Tluksy), když Sezema z Rýzmburka panství nevyplatil, postoupil své nároky na krčínské panství Aleši mladšímu Vřešťovskému z Rýzmburka (bratrovi Aleše staršího) a jeho manželce. Později své nároky ke Krčínu odprodal i Sezema z Rýzmburka několika příslušníkům nižší šlechty, což situaci zkomplikovalo. Nakonce do roku 1483 získal všechny části Krčína zmíněný Aleš mladší Vřešťovský a již v roce 1484 prodal Krčín majiteli sousedních Černčic Janu Černčickému z Kácova. Ve většině zápisů o těchto složitých transakcích prováděných do desk dvorských se připomíná v Krčíně obecně manský statek a dále jen městečko, dvůr a krčma, někdy i tvrz(57). Ze zápisů spjatých se zástavami Krčína lze hypoteticky předpokládat, že hrad Výrov v této době byl asi již opuštěn, což by korespondovalo i s údaji o archeologických nálezech, které připouštějí existenci hradu nejdéle do poloviny 15. století(59). Opuštění hradu mohlo být způsobeno událostmi husitských válek, nebo zmíněnou majetkovou anarchií v 2. polovině 15. století, případně i jeho odlehlost od Krčína, která se v 2. polovině 15. století stávala již nevýhodou. Snad v době zástav tedy fungovala jako správní centrum, pokud v této složité situaci vůbec pevnější správa statku existovala, starší tvrz na Budíně a vzhledem k důslednému opakování údaje o krčmě v zápisech z této doby lze předpokládat, že část tvrze v této době již plnila funkci krčmy při důležité komunikaci, která mohla být pro držitele Krčína i zdrojem příjmu.
Jan Černčický z Kácova po spojení Černčic a Krčína zřejmě uvažoval o vytvoření jednotného většího dobře prosperujícího panství. Manský charakter Krčína, který se tak právně lišil od Černčic, však nutně jeho činnost na panství omezoval. Proto zřejmě uvažoval o vyvození Krčína z manských závazků a jeho přeměnu v dědičný statek. Toho dosáhl v roce 1497, kdy mu král Vladislav II. propustil tvrz Krčín s příslušenstvím z manství a povolil zápis tohoto panství do desk zemských(59). Janovi Černčickému z Kácova nyní chybělo již jen vybudování rezidenčního a ekonomického centra nového poměrně rozsáhlého panství. Odlehlý a velmi pravděpodobně již zpustlý Výrov ani tvrz spojená s dvorem a krčmou na Budíně již renesančně orientovanému Janu Černčickému jako sídlo nevyhovovaly, ani nevelké a architektonicky neuspořádané městečko Krčín ležící v údolí Metuje v poloze nevhodné pro opevnění se nejevilo jako vhodné ekonomické centrum panství. A proto se Jan Černčický z Kácova rozhodl na ostrožně Hradiště dostatečně opevněné přírodou vybudovat nejen svoje nové sídlo – hrad v místech dnešního novoměstského zámku, ale i nové město, kterému podle polohy i nového založení dal prosté jméno Hradiště Nové Město. A tak po stu letech se Krčín pravděpodobně znovu dostal do podobné situace, v jaké byl při příchodu Ješka (Jana) z Potštejna. Stal se majetkem význačného šlechtice, ale ten zde nenašel vhodné podmínky pro vybudování svého trvalého sídla. Ješek (Jan) z Potštejna tehdy mimo území Krčína zložil hrad – dnešní Výrov, který i při své odlehlosti od Krčína odpovídal tehdejším bezpečnostním nárokům na šlechtické sídlo, a Jan Černčický z Kácova – zřejmě již šlechtický podnikatel, se rozhodl rovněž vybudovat nové centrum panství, ale již nikoli jen dostatečně pevný hrad, ale ve spojitosti s ním i nové moderní město. A k takovému záměru se výborně hodil dosud nevyužitý ostroh Hradiště severně od Krčína, který dříve nevyužil Ješek (Jan) z Potštejna.
Založením Nového Města se výrazně změnila celá sídelní struktura bývalého krčínského panství. Opuštěný Výrov, jehož pžíslušnost ke Krčínu asi pomalu upadala v zapomenutí, se Krčínu vzdálil, neboť mezi tímto hradem a Krčínem vzniklo nové sídliště. Z Výrova (Krčína) se tak stal neznámý pustý hrad, který byl jen mezníkem při vytyčení pozemků nového sídliště. Když pak v roce 1527 Jan Černčický z Kácova prodával zcela nově organizované novoměstské panství Vojtěchovi z Pernštejna, připomínají se již jen kromě dalšího příslušenství panství „Staré hrady, zámek pustý“. Současně se připomíná i „tvrz v Krčíně pustá“(60). Tento zápis jasně dokazuje, že na území Nového Města nad Metují před jeho vznikem je třeba rozeznávat dvě šlechtická sídla – hrad, jehož dějiny jsme se snažili vystopovat, a tvrz přímo v Krčíně. Ale i ta zřejmě v době budování Nového Města zcela zpustla, resp. byla dokončena přeměna jejího areálu v krčmu a snad zde začala vznikat i další obydlí. Jak dlouho sloužil objekt zaniklé tvrze jako krčma, kdy došlo k jejímu zániku a výstavbě dalších chalup v areálu Budína (nakonec jich bylo 11 jak je uvedeno výše) není známo. Podle tradice z tvrze pocházel sklep, v němž měl být poději umístěn pivovar. Na konečnou podobu Budína před jeho likvidací měl údajně vliv i požár v roce 1797(61).
Autor si je vědom, že pokus o zapojení „neznámého“ hradu Výrova do historie Novoměstska má charakter hypotézy a proto si neklade nárok na to, že jeho názor je jediné možné řešení této otázky. Autor si je dále vědom, že by bylo možno uvažovat i o okamžitém vzniku Výrova po vytvoření krčínského panství a příchodu pánů z Potštejna, jeho zániku za husitství a obnově šlechtického sídla v Krčíně již jen v podobě nevýznamné tvrze s dvorem a snad i krčmou na skalce na východním okraji Krčína, možný za Aleše Vřešťovského z Rýzmburka někdy v polovině 15. století, která pak zanikla se založením Nového Města nad Metují. Článek je chápán především jako výzva k zájmu o osudy tohoto neprávem opomíjeného podorlického hradu.
Zdroj: Náchodsko od minulosti k dnešku: sborník příspěvků k šedesátinám PhDr. Ladislava Hladkého, CSc. Náchod: Okresní muzeum, 2002, s. 123–140. ISBN 80-238-8851-X.
- Výřez z indikační skicy stabilního katastru Krčína z roku 1840 – kruh přerušovanými čarami – areál Budína (Ústřední archiv geodézie a kartografie Praha)
- Výřez z indikační skicy stabilního katastru Krčína z roku 1870 – 1) železniční násep, 2) místo podchodu a podjezdu, 3) místo pamětního kamene, 4) levobřežní pilíř viaduktu, 5) pravobřežní pilíř viaduktu, 6) hřiště za sokolovnou, 7) Janovský potok (SOkA Náchod)
- Budín na obraze Jana Šichana (B. Dvořáček: Pohledy…, s. 242)
- Památník hradu Budína u železničního náspu v Krčíně (foto autor)
- Hmotová rekonstrukce podoby hradu Výrova. Autor ing. arch. L. Svoboda (B. Dvořáček: Pohledy…, s. 267)
- Půdorys hradu Výrova (T. Durdik: České hrady, Praha 1984, s. 259)
Jiná hypotéza o vzniku Výrova
Kosař, M. Výrov – hrad u Nového Města nad Metují. In Orlické hory a Podorlicko: sborník vlastivědných prací: přírodou, dějinami, současností. Rychnov nad Kněžnou: Muzeum a galerie Orlických hor. 2007, sv. 21/2, s. 65-70. ISBN 978-80-86076-76-8.